Každý rok slibuji svůj návrat ke konci dubna do Stromovky, abych se znovu postavil na start Běhu pro Světlušku. A jelikož se mají sliby plnit, nechyběl jsem ani na třetím ročníku, kde už se sešlo zhruba 3000 nadšenců, kteří chtějí pomoct dobré věci. Letos se vybralo přes 1,3 milionu korun.
Při prvním ročníku jsem běžel pětikilometrovou trať, loni jsem zvolil kratší verzi na 3 km. Letos jsem se vrátil na „pětku“, ale neběžel jsem sám. Tentokrát jsme se dohodli s kamarádem, který pracuje v Českém rozhlase, tedy domovské společnosti Nadačního fondu Světluška.
Našli jsme se jen pár minut před startem. A opět mě ochromilo, kolik lidí ve sportovním a s čelovkami zase od loňského roku přibylo. Ta masa se rozlévala po celém prostoru před pokladnami holešovického Výstaviště. „Nečekala jsem, že tu bude tolik lidí, atmosféra s čelovkami je nádherná. Tomu se denní závod nemůže vyrovnat,“ řekla před startem úspěšná česká biatlonistka Gabriela Soukalová.
Když se po několika desítkách metrů roztrhalo startovní pole, zvolili jsme s kolegou klidnější tempo a stihli jsme si i popovídat. Byl krásný teplý večer a běželo se příjemně. Přestože se k čelovkám na některých místech přidaly i pouliční lampy, louži těsně před rozdělením tratí jsem přehlédl a trochu smočil pravou nohu. Ale rozhodně mě to nějak nerozhodilo.
Pod železničním viaduktem u Bubenče si každý rád zakřičel a než jsme se stačili nadát, už jsem se zase blížili zespod zpátky k Výstavišti. V lehkém tempu jsme trasu zvládli za půl hodinky a v cíli jsme se dokonce dozvěděli, že jsme uběhli jen 4,5 kilometru. Opět po doběhnutí převládal dobrý pocit, že jsme pomohli bohulibému projektu, který myslí na naše nevidomé spoluobčany.
Text: Pavel Urban
Foto: Aleš Náhlý a Filip Jandourek