Kavárna POTMĚ má dokonale sehraný tým

Kavárna POTMĚ

S paní Jiřinou Nachtmannovou z Nadačního fondu Českého rozhlasu jsme si promluvili o chodu, přípravách i budoucích plánech kavárny POTMĚ. Nemohli jsme však opomenout jádro projektu – sehranný tým nevidoucích lidí, kteří obsluhují návštěvníky a seznamují je se světem bez barev a stínů. Na čtyři otázky nám postupně odpověděla hosteska, průvodce, číšnice i barmanka.




1) Jak dlouho se do tohoto projektu zapojujete?

Alena Schutová (hosteska):
Projektu Kavárna POTMĚ se účastním již od samého počátku, proto by se dalo říci, že mi právem náleží inventární číslo.

Ilona Fryčová (číšnice):
Letos jsem v kavárně poprvé.

 

Simona Boudová (barmanka – příprava kávy):
Letos to je už třetím rokem.

Michal Maišl (průvodce):
Do tohoto projektu jsem zapojen druhým rokem.


2) Co vám práce zde přináší?

Alena Schutová (hosteska):
Tento projekt mi dává především možnost ukázat lidem bez zrakového postižení, jak nejlépe a bez ostychu pomoci lidem, kteří nevidí, jak se stát jejich bezpečnými průvodci, a že nevidět neznamená nic neumět, ale naopak naše role se zde přirozeně obracejí. Hosté se chytí našich zkušených průvodců a odevzdávají se jim stejně tak, jako se odevzdáváme my, když žádáme kolemjdoucí o pomoc, abychom mohli bezpečně přejít na druhý konec ulice či přes výkop, který tu ještě ráno nebyl. Jelikož pracuji na pozici hostesky, mohu tak lidem pomoci s jejich prvotními obavami ze tmy, poučit je o tom, jak nejlépe předejít úrazu a připravit je tak na nezapomenutelný zážitek.

Ilona Fryčová (číšnice):
Poznala jsem spoustu zajímavých lidí. Jednak z řad hostů, ale především své kolegy. Je mi mezi nimi dobře, protože jsou optimističtí, a také si vážím jejich souhry při práci.

Simona Boudová (barmanka – příprava kávy):
Získávám nové zkušenosti a přátele. Mám dobrý pocit, že jsem v opačné roli, kde pomáhám druhým já.

Michal Maišl (průvodce):
Kavárna POTMĚ mi přináší ohromnou zkušenost, kdy se obrátí role, protože zdravý člověk se musí na mě spolehnout v prostoru pro něj zcela neznámém, kde nic nevidí a je zcela závislý na mé pomoci. Může si tak vyzkoušet, kolik potřebuje informací jako nevidomý, aby bezpečně došel ke svému místu u stolu.

 

kavárna POTMĚ

 

 

3) Věříte, že díky kavárně POTMĚ začnou lidé nevidomým více rozumět a pomáhat jim?

Alena Schutová (hosteska):
Ano, jsem přesvědčena o tom, že ten, kdo okusí, jak chutná káva potmě, zapojí mnohem více ostatní smysly včetně prostorového vnímání a vnímání sama sebe. Oprostí se na chvíli od toho, jak vypadají lidé kolem, jak se tváří, zda je vhodné přisednout si ke stejnému stolečku a odpočine si od dnešního uspěchaného života a nechá na sebe přirozeně působit tmu, které se přece nemusí bát. Naši hosté odcházejí z kavárny s nejrůznějšími pocity, ale troufám si říci, že nejčastější myšlenka je: "Konečně jsem se nemusela zabývat tím, jak vypadám. Káva chutnala opravdu úplně jinak a navíc jsem si ještě odnesla krásný hrneček se Světluškou, které ráda kdykoli pomohu třeba jen další návštěvou kavárny s mými přáteli.

Ilona Fryčová (číšnice):
Mám za to, že ano. Často si stěžují, že si připadají ve tmě neschopní. Já jim říkám, že my to máme naopak.

Simona Boudová (barmanka – příprava kávy):
Ano, věřím.

Michal Maišl (průvodce):
Podle mého názoru si myslím, že ano. Je to pro ně obrovská zkušenost a jak řekla jedna paní: "Každý by si to měl povinně vyzkoušet, aby věděl, o čem to je."

 


4) Jak se při samotné práci cítíte?

Ilona Fryčová (číšnice):
Užívám si toho, že konečně sloužím já. Jak jsem se zmínila, ve tmě se role vymění. I když mám zbytek zraku, poznala jsem, jak mám dobře vyvinutý hmat a že jsem v naprosté tmě daleko obratnější než mí hosté. Jsem přesvědčená, že je dobré, když si to každý vidící vyzkouší.

Simona Boudová (barmanka – příprava kávy):
Cítím se dobře, práce mě baví a vím, že má smysl. Jsme sehraná parta a moc mě mrzí, že se kavárna POTMĚ otevírá jen na pár dní v roce.

Michal Maišl (průvodce):
Cítím se velmi hezky, protože kolem sebe mám skvělý tým nevidomých kamarádů, který bezvadně spolupracuje. Škoda je jen, že to s nimi uteče tak rychle. Samozřejmě nemohu zapomenout na naše velmi sympatické a milé světlušky, které nám taky při naší práci velmi vydatně pomáhají.





Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Nadační fond Českého rozhlasu

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Jak nejraději trávíte letní večery?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání