V uplynulém týdnu se pořádalo slavnostní otevření již šestého ročníku kavárny Potmě. Aneta Langerová společně s Viktorem Preissem přestřihla bílou stužku a odstartovala další ročník projektu. Na úvod pak pronesli pár slov, podělili se o své dojmy z konzumace nápojů v černočerné kavárně a podepsali se na plachtu, která zastřešuje konstrukci kavárny. Během odpoledne si Aneta opět vyzkoušela obsluhování návštěvníků potmě a nakonec v těchto prostorách i zahrála. Udělala si také chvilku na malý rozhovor.

Aneto, řekněte, jak jste se k projektu „kavárna Potmě“ dostala?
Velmi jednoduše, chodily mi nabídky na spolupráci s různými nadacemi, různého druhu a typu, ale bylo jich hodně. Světluška mi tak nějak padla do oka. Myslím si, že ačkoli to možná zní tak trochu pateticky, byl to asi osud.

Ovlivnilo vaši volbu, že vám jsou nevidomí třeba nějak blízcí?
Vůbec netuším. Já nikoho nevidomého v rodině nemám. Každý handicap je samozřejmě zásadní a myslím si, že by se mu měla věnovat pozornost. Nevidomost mě zajímala z toho důvodu, že lidé, kteří jsou nevidomí a zabývají se třeba muzikou, jsou neuvěřitelně vnímaví. Mají vyvinuté uši tak, že to vůbec není k pochopení. Zaujalo mě to tedy i proto, že vidím, jak se chovají.

Kavárna Potmě existuje už šest let, jak dlouho se do projektu zapojujete?
Já tam jsem od roku 2005, to znamená pět let. A Světluška je letos, mám pocit, určitě už sedmým rokem. Měli jsme minimálně čtyři nebo pět charitativních koncertů, takže by to těm pěti letům odpovídalo.

Kavárnu Potmě letos otevíráte, pak zde i obsluhujete a máte v jejích prostorách koncert. Máte ještě během doby, kdy je toto místo v provozu, čas zajít se sem podívat?
Určitě jo. Vystupují tady také moji kamarádi, jako je Honza Budař nebo Tomáš Klus, takže se sem určitě moc ráda přijdu podívat. Byla jsem tady i loni na koncertu Tomáše Kluse, dokonce jsem mu tady tenkrát zvučila. To byla taková alternativní akce, kdy jsme vymysleli, že se něco bude dít na střeše kavárny a on to absolvoval, protože je to člověk pro každou legraci a moc se mu to povedlo. Bohužel ale pršelo a byl strašný vítr, ale vydržel tam. Až jsem měla trošku strach, aby ho netrefil nějaký blesk. Letos tady bude vystupovat i Xindl X a Saša Rašilov, což jsou všechno lidi, které znám z koncertů, takže si je moc ráda poslechnu.

S Tomášem Klusem se často navzájem navštěvujete na koncertech a hostujete si. Předpokládám, že jste dobří kamarádi. Plánujete třeba i nějaký společný projekt nebo desku?
My toho plánujeme strašně moc. Nevíme, co bychom měli řešit dřív. Máme nápady na takových věcí v různých oblastech, že vůbec nevíme, čím začít. Stačí to pouze zrealizovat, vybrat jednu věc a dělat jí pořádně. Je to ale samozřejmě těžký, protože Tomáš má velmi nabitý diář a zabývat se ještě nějakou akcí, vzhledem k tomu, že já mám Světlušku a snažím se jí věnovat po celý rok, to není vůbec časově jednoduché. Zároveň ještě společně děláme různý projekty, kde se do něčeho zapojíme třeba jednorázově, nebo já mám ještě „Čistou řeku Sázavu“ a další věci jako například „Jdi se bodnout“, což je projekt, který podporuje lidi, aby darovali krev. Těch věcí je opravdu hodně a myslím, že aby k něčemu společnému došlo, tak to chce ještě chvíli času a pořádně to promyslet.

Jaký je to pro vás pocit být ve tmě, jak to vnímáte?
Musím říct, že celkem příjemný, protože se zbavuju toho pocitu, že mě někdo poznává nebo vidí. V tom se potom cítíte celkem dobře, je to pro mě taková velká svoboda. Nemyslím to nějak špatně, dneska už je to samozřejmě trochu jiný s mým sebevědomím, už nechodím s hlavou dolů po ulicích, ale přeci jenom. Člověk je najednou „no name“ a to se mně v životě úplně nepoštěstilo.

V létě se chystáte na hodně festivalů jako například Rock for People, České Hrady apod. Podle čeho si akce vybíráte?
Samozřejmě některé festivaly už známe dlouhodobě a tam kde se nám líbilo, což Rock for People a Hrady určitě jsou, tam jezdíme rádi. Stejně tak jako Okoř, to je nádherný jednodenní festival. Jsou to hezký místa, hrají tam dobrý kapely a je mi ctí, že tam můžu vystoupit také.

Dobře a obráceně, proč na jiných festivalech nevystupujete?
To ani nevím, protože jsme se nedomluvili. To je spíše také podle požadavků od pořadatelů. Ty Hrady a Rock for People nám nějakým způsobem vychází. Tohleto řeší brácha, ten má ode mě seznam věcí, který nějakým způsobem potřebuju k tomu, aby moje vystoupení bylo kvalitní, a jsme zvyklí na nějaký systém. Když to domluvit nejde, tak to nejde, ale samozřejmě to není nic osobního.

Kromě letních festivalů máte ještě nějaké plány a projekty na léto nebo plánujete spíš odpočinek?
Odpočinek určitě ne, to se mi ani moc nechce. Mě to teďka hrozně baví, protože jsme společně s Martinem Ledvinou dali dohromady kapelu, která je vynikající a mám z ní radost. Chci s nimi pracovat a trávit co nejvíce času. Což znamená, že chci být na pódiu nonstop. Vlastně to bude trvat až do konce roku. Na podzim plánujeme nějaký koncerty a samozřejmě bude zase akce „Koncert pro Světlušku“, tak toho budeme mít dost.

Všimla jsem si, že na své kytaře máte nálepku „Vyměňte politiky“. Normálně se do politiky nepleteme, ale u vás by mě zajímalo, co přesně jste tím chtěla vyjádřit?
Já se do politiky taky nerada míchám, ale před volbami mi přišlo naprosto nutný, aby se lidé začali ozývat a chovat jako jednotlivci, aby neběželi jako stádo za velkými stranami. Ty tady byly v určité nadvládě, a už z toho šel pomalu pocit, že je to jedna strana a zavánělo to opravdu nebezpečnou situací pro budoucnost. Myslím si, že to cítilo více lidí a „Vyměňte politiky“ je iniciativa, která vznikla, tuším, v dubnu. Spojila pár interpretů a umělců, kteří to cítí podobně, nějakým způsobem jsme se tak vyjádřili a snažili se říct lidem, aby šli k volbám. A aby neměli pocit, že pokud budou volit menší stranu, nebo tu, která není zaběhnutá, tak že to bude ke škodě. Chtěli jsme ukázat, že těch lidí je tady víc, kteří mají stejný názor. Bylo potřeba vyměnit ty tváře, který podle mě Český republice vážně škodí. Což se vlastně svým způsobem trochu podařilo, a za to jsem hrozně ráda.

Jste tedy s výsledkem voleb spokojená?
Tak spokojená určitě jsem, protože to vnímám jako krok kupředu. Samozřejmě nemůžu být stoprocentně spokojená. Třeba mě mrzí, že se nedostali do parlamentu Zelení, ale doufám, že se jim to podaří za čtyři roky, když se udrží. Podle mě tam mají své místo. Ale jsem ráda, že se tam ocitly dvě nové strany a doufejme, že to nějakým způsobem pomůže. Potěšilo mě také, že se to v ODS trochu promíchalo a že pan Paroubek je pryč, to mě spadl kámen ze srdce. Ať ho mají klidně lidé rádi, ale pro mě je to nebezpečný člověk.