Při pohledu do kalendáře se 30. duben jeví jako obvyklý všední den. Přesto jej většina z nás tráví neobyčejně. Noci z 30. dubna na 1. května se říká „Noc čarodějnic“ a patří k ní prastaré lidové zvyky, které se v pozměněné podobě uchovaly dodnes. Lidé již odedávna věřili, že této noci mají nadpřirozené síly největší moc, a tak se z původního vítání jara stala událost mnohem širšího záběru.
Zpočátku se jednalo o svátek pohanských pastevců, kteří oslavovali přechod z období zimy do období tepla. Připadal pravděpodobně na nejbližší úplněk, jenž dělil dobu mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem na dvě poloviny. Od tohoto dne začal chodit ustájený dobytek ven na pastvu. Teplotní změny však byly pro zvířata často rizikové a přesuny ze stájí na pastviny jim na zdraví nemusely nutně přidávat. Pastevci přisuzovali tato nebezpečí zlým silám. Odtud pramení první historky plné záhadné magie a zlých čar.
Tajemné pověry nabývaly na síle a postupem času se ukotvily ve zvycích mnoha starých národů, které posledního dubna vítaly jaro a přechod do teplého období roku. V keltské tradici se tento svátek nazývá „Beltine“, podle boha ohňů Belena. Staří Keltové zapalovali velké ohně jako symbol očisty od nemocí a zlých sil a zároveň jako zdroj tepla, dodávající životní sílu. Děvčata a mládenci přes ohně skákali, dospělí kolem nich vodili dobytek a tancovali. Na ochranu proti čarodějnicím se do vzduchu házela zapálená březová košťata.
Staří Germáni slavili svátek jara a probuzení přírody pod názvem „Valpuržina noc“. Jméno získala zřejmě podle saské bohyně smrti Valpurgy, jíž se připisuje patronství nad čarodějnicemi. Lidé věřili, že se této noci slétávají čarodějnice a jim podobné nestvůry na čarodějné hoře Brocken ve středním Německu. Valpurga je také jedním ze staročeských výrazů pro čarodějnici. S příchodem křesťanství se ale pojmenování „Valpuržina noc“ začalo odvozovat od svaté Valpurgy, křesťanské světice žijící v 8. století, která měla ochraňovat věřící před ďáblem. Katolická církev svátek pod tímto názvem posléze zakázala a dala mu nové jméno – „Filipojakubská noc“, podle svatého Filipa a Jakuba, jejichž svátek ještě na počátku 20. století připadal na 1. května.
Náplň oslav ale zůstala stejná a poslední dubnová noc se nadále nesla ve znamení čar a kouzel. Podle pověstí se právě v tento čas koná čarodějnický sabat vedený ďáblem. Čarodějnice obdařené magickou mocí se slétávají na horách, skalách nebo pustých místech. Pak se na svých košťatech rozletí do okolí, aby uhranuly dobytek, zničily úrodu a uškodily lidem. Není tedy divu, že se mezi lidové zvyky patřící k tomuto dni dostalo různorodé ochraňování nejen sebe a svých blízkých, ale i veškerého majetku.
Hospodyně věšely na dveře kříž a kropily celé stavení svěcenou vodou, muži dávali před vrata trní, vidle a jiné ostré předměty. Na zem pokládali drny s mnoha stébly, které musela čarodějnice přepočítat, ale než tak učinila, rozednilo se a ztratila svou moc. Největší událostí „Filipojakubské noci“, jež lidem pomáhala odehnat zlé síly čarodějnic, bylo a dodnes je stavění vysokých hranic a pálení ohňů. Jejich popel měl odehnat temná kouzla, přinést dobrou úrodu a zajistit plodnost dobytka. 
Postupně se z tohoto zvyku stalo „pálení čarodějnic“. Dívky vyráběly ze starých hadrů figuríny čarodějnice, které se posléze postavily doprostřed hranice a upálily. To mělo celé vsi zajistit ochranu od zlé moci po celý rok. V některých krajích se místo čarodějnice upaluje pohanská bohyně smrti Morana. Ta je zosobněním končící zimy. Může se též utopit ve vodě nebo hodit ze skály.
Silné keltské tradice daly vznik také jiným obyčejům, které v dnešním světě přetrvávají. Keltské milenecké dvojice se v předvečer oslav vytrácely do lesů a polí, aby svými hrátkami posílily plodivé síly země. Z této tradice zřejmě pramení dnešní zvyk líbání pod rozkvetlým stromem. Také stavění májky se traduje od dob starých Keltů. Májka, tedy osekaný a nazdobený kmen mladé břízy, symbolizovala spojení nebe a země. Na našem území stavěli mládenci májky před domy svobodných dívek. Na návsi pak byla vztyčena společná máj na přivítání jara a nového života.
Dnes je noc čarodějnic spíše záminkou k nadměrnému požívání alkoholu, pro mnohé děti zase představuje vytouženou hru na Harryho Pottera a jeho kouzelnickou školu. Jako poučení čtenáři nyní můžete 30. duben oslavit odlišně. S pokorou a prosbou, slavnostně a (ne)tradičně. Pokud budete hledat inspiraci, kam vyrazit za zábavou, přečtěte si náš článek ZDE.
Text: Eva Vergosová
Foto: CLV; Žluté lázně
