Po nočním přejezdu vlakem z Tbilisi jsme se konečně dostali do Jerevanu. Po 10 hodinové jízdě vlakem ve 3. třídě jsem se potřeboval vysprchovat, odblešit a narovnat záda, tak jsme hnedka zamířili do hostelu. Odpoledne byl čas na výlet, a tak jsme jeli maršutkou do nejsvětějšího města Echmiadzinu, kde se nachází nejstarší katedrála na světě. I odtud se šířilo křesťanství do Evropy. Je to opravdu nádherná stavba, okolo které jsou zahrady a malé kostelíky.
Další den jsme vyrazili do helenistického chrámu Garni, nebyl to teda žádnej odvaz. Navštívili jsme zde i Symphony Valley, což je přírodou vytvořené údolí z čediče a vypadá jako varhany. Šli jsme několik kilometrů a jen se kochali. Kousek byl také Geghard, jeden z nejhezčích a nejzajímavějších kostelů, jaké jsem kdy viděl, a to hned z několika důvodů. Jednak je jeho poměrná část vytesaná ve skále, z té skály vytéká voda a teče skrz kostel, ale také atmosféra uvnitř je naprosto odlišná od ostatních. Opravdu nepopsatelný zážitek.
Teplota vzduchu přesáhla 35 stupňů, tak jsme se rozhodli navštívit největší arménské jezero Sevan, které je vzdálené jen hodinu od Jerevanu. Bylo průzračné a výborné ke koupání. Ubytování zde měli našponované až na 25 € za osobu, tak jsme změnili plán a přejeli do horského města Dilijan. Stopování šlo lehce a po pár minutách jsme zastavili našlapanou káru. Vysadili nás kousek před městem, kde jsme chytli ohromný náklaďák ZIL s 5 tunami nákladu na korbě. Nejvyšší vyvinutá rychlost byla 35 kilometrů v hodině, ale co, vezeme se přeci. Konečně zas v horách na čistém vzduchu. Trek po místních hřebenech skýtal dech beroucí výhledy do krajiny. To bylo přesně to, co jsme potřebovali - pohyb a klídek.
Moc jsme si neodpočali a už nás čekala další cesta, tentokrát směr Tatev, kde stojí za vidění především nádherný přírodní úkaz Devil's bridge. Most je z vápence a dá se k němu v pohodě dostat, a dokonce ho i podplavat, nebo se koupat v přírodních bazéncích kolem něj. Také tu mají lanovku, která má na 5,7 km jen 3 sloupy. Ty jsou na vrcholcích dvou hor, ale bohužel cena je více než drahá, takže neslouží ke každodennímu užívání místních, nýbrž jako atrakce pro bohaté a turisty.
Přespali jsme u jedné starší paní a po famózní snídani jsme vyrazili směr Írán. K hranici je to okolo 170 km přes hory (silnice je ve výšce až 2 507 m. n. m.) a po 4 hodinách a svezení v 5 autech jsme byli na místě. Nevěděl jsem, jestli se bát či ne, ale spíš mě popadl dobrý pocit, protože jsme přežili cestu. Všude byli vojáci se samopaly, a i když je to zakázaný, tak jsem zariskoval a vyfotil se. Na íránské straně se na nás usmáli a řekli „Welcome to Iran“. Tak začalo mé další dobrodružství, o kterém zase za týden.
V Arménii je toho hodně k vidění, obzvláště kostely a katedrály. Lidé jsou opravdu hodní a pohostinní, i když zažili genocidu 1/4 obyvatelstva a sem tam bojují s Ázerbájdžánem. Jako všude v okolních státech i tady mají fantastické jídlo a nádherné ženy. Za 9 dní jsem utratil 97 € včetně jídla, ubytka, busů, dárků a piva.
Text: Luboš Kováč
Foto: Luboš Kováč
