Ten příběh třiadvacetileté rodačky z Říčan zná každý a bylo by zbytečné ho připomínat. Za ta léta na českém hudebním poli vyrostla Aneta Langerová v kvalitní muzikantku a udržela si svůj vysoko nasazený standard přední zpěvačky. Nikam se nepropadla, neztratila. Navíc se v posledním období konečně obklopila lidmi, s nimiž je jí dobře, a to nejen v kapele, ale i v soukromí. To, že nedávno veřejně přiznala svou sexuální orientaci jí vnitřně určitě ulehčilo a na druhou stranu jí to zjevně přidalo fanoušků mezi dívkami, které chodí s holkama.

Pražská zastávka koncertního turné dostala první trhlinu už ve výběru místa. Aneta Langerová je výborná zpěvačka, ale se svými písněmi sedí stále spíše do klubu a velký sál, jaký je třeba i v SaSaZu, jí příliš nesvědčí. Velká plocha byla zaplněna zhruba z poloviny a sama zpěvačka to v úvodu koncertu komentovala slovy: „Jste takový namačkaný na sobě, je vám příjemně?“ Ovšem i pojetí skladeb se z větší části hodí zkrátka do jiných míst.

Samotná podívaná už však vnesla radost a úsměvy na tváře všech fanoušků. Světelné prvky a barvami hýřící pozadí působili jako z halových show známých kapel, ovšem v střídmějším podání neurážely. To, že Aneta našla skvělé muzikanty, s rozmanitou nástrojovou složkou, jejím skladbám náramně pomohlo. Aranžmá některých tak příjemně překvapovala a naživo si publikum může vychutnat písně zcela jinak, než poslechem desky doma v pokojíčku. Jen je ale pořád skupina songů, které se z alba snášejí líp a více je tak vnímáte. Na živém koncertu se chtějí lidé přeci jen spíše hýbat, bavit a přijímat energii.

Při tom úvod byl velmi svižný. Skladby jako „Amor“, „Pár důvodů“ nebo „Pokušení“ natěšené fanoušky příjemně naladily. U hitu „Hříšná těla, křídla motýlí“ pak nechala Aneta závěrečnou recitaci na lidech. Ovšem střední klidná až komorní pasáž koncertu vybízela spíš k posezení v divadelním klubu u sklenky vína. Sólo na housle Anny Minarikové, která občas hrála i na kytaru, či fakt, že ostatní členové v některých písních zpívali s Anetou, jsou sice milá zpestření, ale tep lidem pod pódiem možná klesl až zbytečně nízko. Jasně, že Aneta nehraje žádný punkrock, kde vás hudba pohltí a dvě hodiny skáčete sem a tam, avšak výběr skladeb pro koncerty je velmi citlivá složka muzikantů.

Publikum oživlo opět až při aktuálních hitech „Jsem“ a „V bezvětří“ a naplno se rozdovádělo při závěrečném rychlém bloku, kde zněly písně jako „Vysoké napětí“ nebo „Stačilo říct“. Přídavek se nesl opět spíše v klidnějším duchu, kdy nechyběla „Voda živá“ či „Vzpomínka“. Aneta Langerová jde svým vyvoleným směrem a fanoušky vždy dokáže potěšit. Sama působí na pódiu šťastným dojmem a pokud se nebude bát přidat ještě pár svižnějších skladeb, možná bude ten libý pocit při cestě domů ještě intenzivnější.