Pokud znáte americký film „Expres foto“ s Robinem Williamsem, tak zejména zpočátku by vám „Viditelný svět" mohl leccos připomenout. Podivínský muž si vyhlédne jednu rodinu z protějšího paneláku, kterou sleduje dalekohledem. Manželé a dvě děti. Zdánlivě vše klape a rodinka žije v harmonickém vztahu. Až osamělý Oliver (Ivan Trojan) jednou narazí na onoho otce, jak se důvěrně chová k jiné ženě. Pozorovatel se rozhodne zaujmout mužovo místo a postupně pomáhá k rozpadu rodiny. Nejprve podváděné ženě Márii (Kristína Turjanová) zašle dopis, kde jí naznačí, že její manžel je záletník. Poté následuje série usvědčujících fotografií. Po manželském rozkolu Oliver využije situace, když náhodou najde mobil Márie a kontaktuje jí.

Jeho plán vychází a z obou protagonistů se stanou milenci. Protože se ale žena zmítá mezi city k manželovi a náhlému milenci, tak se u Olivera projevují jeho negativní stránky. Hlavní hrdina má totiž na svědomí znásilnění, vyčítá si smrt své předchozí partnerky, je stále ovlivňován svou matkou, nebrání se fetiši a agresi si vybíjí střelbou na odlehlých místech. Otázkou zůstává, zda jednou jeho sklony někomu skutečně smrtelně ublíží.

Nejpodivnější z podivínů Ivana Trojana
Hlavní postava Olivera je nevyzpytatelná, ale přesto máte u ní jednu jistotu. Ke komu se chová chladně, k tomu se bude chovat chladně nadále a stejně tak půjde s ledovým klidem ke svému cíli. Pokud se vrátíme ke srovnání s labilním pracovníkem fotolabu z filmu „Expres foto", tak Oliver je nebezpečnější. Jak sám Trojan řekl: „Je to ten nejpodivnější z podivínů, kterého jsem hrál, který to dotáhl nejdále." Někdy sice máte pocit, že tento člověk nemůže milovat, že je bezcitný, ale i on touží po partnerském souznění. Jen se zaměří na konkrétní osobu a jinou nechce, i když se mu nabízí sousedka (Dagmar Bruckmeyer), kterou znásilní. Jeho bezcitnost a bezohlednost má pravděpodobně kořeny v dětství, kdy jeho otec odešel a matka (Jana Hlaváčová) stále vzpomíná na to, jak „otec odešel za nějakou kurvičkou, které bylo sedmnáct“. Když tyto nářky a jízlivost poslouchá 35 let, tak ho to nějak formuje, přesněji deformuje. Olivera navíc poznamená skutečnost, že jeho partnerka přišla o život, když po společné hádce vyběhla z auta a jiné do ní narazilo. Proto žije dlouho sám, jeho jednání je strohé a bezcitné. Své kratochvíle tráví třeba střílením do odlehlých vraků. Proč? To, ať si divák domyslí sám.

Fantazii se meze nekladou
Autor scénáře a zároveň režisér Peter Krištúfek nechává poměrně dost prostoru pro divákovu fantazii. Ostatně z toho vychází i scénář. „Také jsem bydlel s přítelkyní v paneláku a přemýšlel jsem o lidech okolo. Jestli nás pozorují, co dělají,“ dává Krištúfek do souvislosti realitu a film. Často pak rozehrává situace, které ve snímku nemají vyústění a koneckonců se nabízí i v závěru filmu spousta scén, kdy si nejste jisti, jak hrdinové dopadnou. Není ale vždy nasnadě, aby se děj rozpletl. Aby nás dojal „happy endem“ či zamrazil tragickou tečkou. „Viditelný svět" sice čerpá z fikce, ale věřte, že tito podivínové se kolem nás vyskytují. Nabízí se tedy otázky. Kam až jsou schopni zajít? Co se jim honí v hlavě? Jak jednají? Proč tak jednají? „Viditelný svět" je svým způsobem psychologickou sondou do světa určitého a narušeného typu člověka. Zdánlivě nenápadná osoba, která může být velmi nebezpečná. Tuto figuru Ivan Trojan ztvárnil skvěle. Nečekejte postavu potrhlého Václava či jiného podivína. Režisér filmu měl o výběru hlavní herecké role jasno a sám přiznal, že neměl nikoho jiného v záloze. Trojan ale kývl, a tak v jeho podání vidíme Olivera, který je temný, šetří slovy a každé jeho gesto nemá náznak uvolněnosti. Úsměv na tváři vám mohou vyvolat jedině jeho strohé a neohleduplné narážky, které on ale myslí vážně. A stejně tak vážně se někdo takový může vyskytovat i kolem vás.


Text: Aneta Šimonková
Foto: Bontonfilm