Pondělní ráno opět zkropil déšť, což vzhledem k víkendovému počasí nebylo nic překvapivého. Tentokrát jsem se vydal na výlet do Pardubic, kde mi dobrá duše předala další várku suchého oblečení. Vychutnal jsem si pořádný teplý oběd v restauraci a trochu se prošel po městě. Odpoledne jsem s načerpanými silami opět zamířil zpátky do Hradce, vždyť večerní program na mnoha stagích sliboval pořádnou porci kvalitní muziky.

Dorazil jsem akorát na Pavla Bobka, který vystupoval poprvé po tříměsíčním léčení a zanechal dobrý dojem. Chvíli jsem vychutnával zástupce new wave White Lies, kteří potěšili skladbami jako „To Lose My Life“ nebo „Is Love“. To už se ale některé koncerty začaly překrývat. Začátek další britské kapely Levellers, která se přátelí s Divokým Billem, mě naladil na Wohnouty. Na ně se tísnilo několik tisíc lidí v obřím stanu stage Evropy 2.

Ti už na začátek uvítali fanoušky jako klienty kapely, ve spojení s novou deskou „Našim klientům“. A stejnojmennou titulní písní také celé vystoupení začali. Kromě starých osvědčených hitů pak Wohnouti ještě zařadili další novinky jako „Hledáme zpěváka“, „Gastrosexuál“ či „Dobrý den, pane Kohák“, u níž si s kapelou na kytaru zahrál skutečně i režisér Jakub Kohák. Desku pak skupina pokřtila pivem.

Před hlavním menu večera jsem zamířil do prostoru, kde se odehrává divadlo. Různé soubory se zde střídaly ve dvou stanech a potěšily tak návštěvníky, kteří si chtěli na chvíli odpočinout od hlasité hudby a nekonečné přehlídky kapel. V Converse stage si mohli zahrát třeba ping pong a před Traffic dance i jiné zajímavé hry. Chvíli odpočinku, drink a zase zpět do víru muziky. Dobrým znamením bylo, že se k večeru objevilo na chvíli i slunce.

Pohlednice, zvuk a pak peklo
Divokej Bill přitáhl velmi početné publikum před Staropramen Cool Lemon stage a divákům se odměnil řadou známých skladeb jako „Lásko“, „Šibenice“, „Čmelák“ či „Plakala“. U písně „Žoldák“ se na pódium vrátili Levellers a obohatili jí navíc o svůj refrén. Na závěr zpěvák Vašek Bláha pozval fanoušky na 9. září do Úval, kde odehraje kapela svůj tisící koncert s řadou hostů.

To už se ale davy hnaly na sousední T-music stage, kde ve 22 hodin začala nejdražší kapela letošního Rock for People - My Chemical Romance. Ti málem vůbec nevystoupili, protože v jejich sedmadvacetistránkovém seznamu požadavků chyběl splněný bod: čtyři pohlednice z místa dějiště se známkami v hodnotě poštovného do USA. Organizátoři však rychle tuto drobnost napravili a populární americká skupina mohla vlítnout na stage.

Začali ve velkém stylu skladbou „Na, Na, Na,“ ale ke konci je zradil zvuk, načež se rozhodli z pódia odejít. Až po desetiminutové pauze se vrátili a chvíli se opět dostávali do tempa. Pak ale téměř dvacetitisícovému davu předvedli show, na níž se nezapomíná. Zpěvák Gerard Way lítal po stagi, válel se po ní a pořád komunikoval s publikem. Písně z posledního alba „Danger Days: The True Lives of the Fabulous Killjoys“ proložila kapela hity jako „Welcome To The Black Parade“, kldinější „Mama“ nebo „Teenagers“. Na závěr Way už v mnohem lepší náladě vzkázal fanouškům: „You’re fucking amazing.“ A nutno dodat, že to skutečně byla paráda.

Ti, co ještě měli nějaké síly, vyrazili na Asian Dub Foundation, což byla příjemná směs funky, rocku, dubstepu, reggae, hip hopu a ještě několika dalších žánrů. Jejich vystoupení si vychutnával s pozdní večeří i režisér Jakub Kohák. Těžko zařaditelní jsou Primus a dokázali, že jejich styl i prezentace jsou jedinečné. Já měl dost už kolem půlnoci, a tak jsem zbytek doposlouchal ze stanu.

Kryštof v sauně
Úterý konečně prohřálo už od dopoledne slunce. Aspoň poslední den festivalu tak mohli jeho návštěvníci vytáhnout kratší kalhoty a nahoru hodit jen trika. Tentokrát už jsem zamířil přímo do areálu, protože s úderem poledne začala svůj dvouapůlhodinový kinoset kapela Kryštof. Problém však byl ten, že se akce konala ve velkém stanu, kde bylo narváno a po chvíli vedro jako v sauně. Do prostoru před pódiem se přidalo několik řad laviček, aby se publikum cítilo jako v kině a zaplněné byly také obě tribuny. Přesto se dalších několik tisíc lidí muselo spokojit s místy na stání. Bez průtahů, byl jsem mezi nimi.

Sice jsem viděl celý program už přímo při Kino Tour na jaře, ale nenechal jsem si ho ujít ani tentokrát. Bylo zajímavé sledovat, jak na pasáže z plátna budou reagovat festivaloví diváci, kteří byli celou dobu zvyklí na třičtvrtěhodinové sety písní v kuse. Nakonec lidi vše přijali s nadšením a vychutnali si i naživo skladby jako „Atentát“, „Střepy“ či „Obchodník s deštěm“.

Český blok ve stanu pokračoval vystoupením Michala Hrůzy s kapelou, populárních Charlie Straight, ale i Buty či Tata Bojs. Ti představili také písně ze svého nového alba „Ležatá osmička“. Některým z těchto skupin by slušelo místo na velké stagi. Hiphopová partička Prago Union pak měla trochu smůlu, že ve stejném čase hrály další hvězdy festivalu, australští Pendulum.

Na nich byl zhruba stejně početný dav jako na pondělním vrcholu My Chemical Romance. Ještě před Pendulum ale pobavili diváky The Streets, tedy Mike Skinner s kapelou. Mike si sundal triko a dokonale manipuloval s publikem, když ho třeba na povel nechal posadit. Při některých průpovídkách mu ale příliš nerozuměli, což byla škoda. Každopádně si lidé koncert The Streets užili, vždyť to byla poslední možnost vidět je u nás naživo, na podzim totiž mají končit. A zpátky k Pendulum. Jejich vystoupení byla jedna velká taneční party. Mix break-beatu, drum’n’bassu a rockových kytar, jenž je založen hlavně na převzatých skladbách jiných kapel či muzikantů.

Celé čtyři dny v hradeckém Festivalparku však stály za to. I když v úvodu nepřálo Rock for People počasí, masy lidí to neodradilo a neúnavně vychutnávaly každou minutu 17. ročníku festivalu.


Text: Pavel Urban
Foto: Rock for People (Jakub Deml, Jiří Kosnar)