Skutečnost, že se na festivaly chodí hlavně kvůli hudbě, snad není třeba ani zdůrazňovat. Co ale dělat, když zrovna nehraje žádná naše oblíbená kapela, nebo se muzikanti na pódiu momentálně mění? Vrhneme se na doprovodný program. Já si ho na vlastní kůži vyzkoušela 30. dubna 2013 na 9. ročníku Pražského Majálesu. A co bylo nejlepší?
Už cestou do pražské Stromovky, kde se tenhle festival konal, jsem se těšila, jak si vyzkouším nějaký ten adrenalin v podobě jízdy na býkovi nebo skákacích bot. Prostě věci, které tam byly loni a měly největší úspěch.
Jen co jsme prošli kontrolou u vchodu, nás okamžitě vtáhla atmosféra. Všude bylo spoustu stánků, jídla a pití, ale hlavně lidí, kteří se skvěle bavili. Mě zaujala už první doprovodná atrakce. Ta spočívala v tom, že jste se nechali přivázat ke gumě od bungee jumpingu, zkoušeli s ní utíkat co nejdál, a pak jenom pozorovali, jak vás gravitace stahuje zpátky na začátek. Zábava, kvůli které jsme se na festival vydali!
Po troše toho adrenalinu jsme zakotvili vedle stánku VŠE, kde každý dostal balonek napuštěný heliem, na něj napsal vzkaz a vhodil ho do velké „krabice“. Ta byla kolem osmé hodiny večerní otevřena a 999 balonků s tajným poselstvím stoupalo k nebi. A proč jich bylo zrovna 999? Na tisícovku už by totiž organizátoři potřebovali povolení od letového provozu.
Naproti jste mohli zažít tradiční majálesovou svatbu a vzít si svojí polovičku, kamarády nebo i někoho z rodiny. Prostě koho kdo chtěl. Byla tam ale neuvěřitelná fronta, tak jsme s naší fotografkou nechaly vdavky až na příští rok. Taky jsme přece tak mladé na manželský jednodenní život! Abychom ale měly alespoň nějakou památku, vyfotily jsme se rovnou v několika stáncích. Nenáročná zábava a ještě dostanete fotku zadarmo.
Jen co jsem si užila klidu do sytosti, chtěla jsem zažít něco, co mi zase zvýší tep. Býk ani skákací chůdy nikde, tak jsem si alespoň zahrála nějaké ty videohry. A vyhrála jsem. Při další cestě areálem jsme objevili stanoviště ČEZu, kde jsme si zazávodili na kolech. Byla tam dvě a každé zastupovalo jednu fakultu od ČVUT, které pak od společnosti dostaly vyježděné peníze. Já jezdila za Průmyslově-technickou, můj soupeř za Strojní. Tentokrát jsem sice o chlup prohrála, ale to mě nezajímalo tolik, jako to, co s vámi trocha sportu udělá po požití nějakého toho piva. Radši jsme se proto vyhnuli závodu ve veslování, ve kterém jsme viděli další cirkulátor alkoholu, a vydali se do fresh zóny odpočívat.
Tam to ale nešlo. Fresh zóna znamenala snad největší zábavu v celém areálu. Zkoušela jsem dělat obrovské bubliny, měla mýdlo v očích i ve vlasech, a na podlaze jsem se klouzala jako dítě na kluzišti. Ve vyhřívaném stánku, který určitě každý k večeru ocenil, jste se mohli nechat vyfotit při skoku z letadla, využít svojí mysl (a nejnovější technologie) k posunutí kuličky, trefovat se do kruhů, ovládat míč pomocí tabletu, soutěžit v nafukování balonků nebo porazit soupeře v dětském bazénku.
Sice jsem se nedočkala atrakcí, po jakých jsem toužila, ale i tak se celý Majáles se skvělou hudbou a doprovodným programem stal výbornou, i když netradiční, oslavou čarodějnic, která se zrovna s tímto dnem protínala. Je škoda, že toho organizátoři nevyužili a nezakomponovali pálení i do programu. Nezbývá jen doufat, že příští rok si festival užijeme minimálně stejně a že nám bude více přát slunečné počasí.
Text: Kateřina Ikrathová
Foto: Tereza Netoličková, Tomáš Kubák
