Jak jste se dostal k hudbě a zpěvu?
V úplných začátcích jsem chodil už od sedmi let do kytarového kurzu. Tam jsem se dostal i ke zpěvu, protože jsme jezdili jako malí sboristi různě nahrávat. Třeba i k Michalu Davidovi do jeho nahrávacího studia. Začalo mě to bavit a poznal jsem tam například i Anetu Langerovou. Jenže v té době jsem hrál ještě závodně fotbal, takže ve mně byla taková rozpolcená osobnost mezi fotbalem a hudbou. Bavilo mě oboje. V 17 letech jsem začal chodit na konzervatoř na zpěv k panu profesorovi Kadlecovi, který mi strašně pomohl po všech stránkách a jsem mu hodně vděčný. Po gymplu jsem se definitivně rozhodl, pro hudbu. A nelituji toho.

Byl jste v semifinále druhé řady SuperStar. Co vám tahle soutěž dala a vzala?
Pro mě to byla ohromná zkušenost. Možnost poprvé se ukázat před spoustou lidí. Beru to spíš z toho pozitivního hlediska, jelikož během dvou měsíců jsem byl pozvaný na konkurz k filmu „Experti“, kde jsem si zahrál druhou hlavní roli. Překvapující bylo ovšem to, že režisér ani nevěděl, že jsem byl v SuperStar, což mě potěšilo, že si mě vybral doopravdy na základě toho, co jsem předvedl na konkurzu. A tím, že jsem byl v uvozovkách jen v semifinále, tak si to lidé ani moc nepamatují. Ano, byl jsem tam, nestydím se za to, ale ani to nikde nezmiňuji.

Měl jste pak i šanci nahrát své vlastní CD, proč to nakonec nevyšlo?
Vydavatelství Popron si vybralo deset semifinalistů ze zbylých účastníků semifinále „Česko hledá Superstar 2“. Udělali projekt, každý nazpíval svojí písničku na společné CD. Byly to známé písně. Poté se hlasovalo přes SMS zprávy a probíhalo i internetové hlasování. Vítězi byla přislíbena možnost vydání debutového alba. Soutěž jsem sice vyhrál, ale CD nenahrál. Ztroskotalo to na spoustě faktorů.

Kdyby ta šance přišla teď, chtěl byste třeba nahrát desku? Měl byste připravené nějaké skladby?
Nějaké písničky mám. Pár svých a pár od kamarádů, kteří mi skládají hudbu. Možnost je, ale popravdě nevím, jestli bych chtěl vydat CD. Podle mého názoru je dnes lepší nahrát menší počet skladeb, zkusit je dát do radií (což je samo o sobě obtížné), popřípadě na placený portál a podle toho usoudit, zda posluchače budou zajímat a teprve poté se zařídit dále.

„KAŽDÝ MŮŽE DĚLAT, CO CHCE“

Myslíte, že byste se prosadil i bez účasti v takto sledované soutěži?
Dopadlo by to asi stejně, jako teď. Protože kamkoliv jsem přišel na konkurz, tak ani nevěděli, že jsem byl v SuperStar. Podle mě pomohla jenom finalistům, a to ještě těm, kteří měli štěstí.

Zmínil jste film „Experti“, jak jste si najednou připadal v roli herce?
Nikdy jsem vlastně předtím před filmovou kamerou nestál. Byla to ale cenná zkušenost a moc jsem si to užíval. A kdyby přišla nějaká další nabídka, tak bych jí určitě neodmítl.

Když jste si tedy vyzkoušel zpěv a herectví, vyplývá z tohoto spojení muzikál, v nich teď především působíte. Je to tedy pro vás ten ideál?
Ano, je. Kdybych si měl vybrat mezi filmem a muzikálem, volil bych muzikál, protože obsahuje jak zpěv, tak herectví a většinou i tanec.

„NĚJAKÉ NABÍDKY JSEM DOSTAL“

V poslední době jste se asi nejvíce proslavil v muzikálu „Děti Ráje“, který vás jistě zase posunul někam dál. Rýsuje se díky tomu něco dalšího?
Muzikál „Děti Ráje“ byl pro mě zlomový projekt a to ze spousty důvodů. Hraju jednu z hlavních rolí (mladý Michal), sešla se skvělá parta lidí (herecké obsazení, producenti, ale i ostatní lidé, kteří se o „Děti Ráje“ starají), atd. Nějaké nové nabídky jsem dostal, ale zatím o tom nechci moc mluvit, jelikož smlouvu budu teprve podepisovat. Mohu jen říci, že se to bude hrát v divadle Broadway.

Mimo „Dětí Ráje“ hrajete ještě v celé řadě muzikálů v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla, a také v pražském Semaforu, jak to všechno stíháte?
V Plzni už mělo bohužel v této sezóně hodně her derniéru, jelikož je to repertoárové divadlo a mají čtyři premiéry ročně. Ještě před půl rokem jsem tam hrál asi v osmi muzikálech (operetách), teď mi zbývají už jen tři. V Semaforu hraju ve dvou hrách. Když se ještě vrátím k těm nabídkám. Šéf musical-opereta z plzeňského divadla se přišel podívat na „Děti Ráje“ a mě spolu s kolegyní Petrou Doležalovou nabídl účinkování v nově připravovaném muzikálu „Gypsy“. Nabídka přišla i z divadla Semafor od pana Suchého do jednoho připravovaného kabaretu. Byl bych rád, kdyby to všechno vyšlo.

Můžete jednotlivé štace nějak porovnat? Přeci jen jde o dost rozdílná divadla a představení, co se pojetí týče.
Je pravda, že porovnávat to moc nejde. Každé je něco úplně jiného a možná právě proto mě to baví. Samozřejmě pro mě jsou top „Děti Ráje“. To je určitě moje srdeční záležitost. Ale rád hraju i v plzeňském divadle a rovněž v divadle Semafor, kde jsem vlastně úplně začínal. Přišel jsem na konkurz, pan Suchý mi po odzpívání písně dal rovnou do ruky scénář a šel jsem na čtenou zkoušku.

„CHCI SE VYHNOUT EKONOMII“

Jak budete trávit tu část léta bez práce?

Chci hlavně načerpat síly a mám na to něco málo přes měsíc. Měl bych jet na týdenní taneční kemp se skupinou B-Original, kde je lektorkou moje sestra, ale i někam na dovolenou k moři. A v plánu je také chata s kamarády z „Dětí Ráje“.

Jaký máte rád styl hudby a máte nějaký vzor?
Mezi mé vzory patří například Phil Collins, Bryan Adams, líbí se mi Ewan McGregor nebo Josh Groban. Ale pokud bych měl zmínit některé zpěváky od nás, tak samozřejmě nesmím opomenout Karla Gotta, ale například i Michala Davida, jehož písně zní v muzikálu „Dětí Ráje“.

Studujete také Vysokou školu ekonomickou. Jak vám to jde na tomto poli?
Už bych měl končit. Ještě mám před sebou 2 semestry. Do bakaláře jsem byl na denním studiu, ale pak jsem přešel na dálkové. Začínám psát diplomovou práci, ale už teď vím, že v tomto oboru bych nechtěl zůstat. Ale jak se říká - nikdy neříkej nikdy. Stát se může cokoli. Jsou to taková moje zadní vrátka.

Jaké jsou vaše další koníčky, a máte na ně vůbec čas?
Hrál jsem patnáct let fotbal, takže když je čas, zajdu si s kamarády zahrát. V zimě rád jezdím na hory lyžovat. Koníčků mám více, ale jak jste říkal, není na to moc času.

Co je vaším životním, potažmo profesním cílem?
Mým snem bylo zahrát si v divadle GoJa Music Hall. Když jsem tam chodil na různé muzikály, tak jsem si říkal: „Ty jo, kdyby to jednou vyšlo, tak to by bylo super.“ A to se mi povedlo. Ale já nějak neplánuji. Dneska je dobře, ale zítra tomu už tak být nemusí. Chtěl bych se vyhnout té ekonomii, a pokud budu mít štěstí a dostatek nabídek na hraní tak bych chtěl zůstat u divadla.

Text: Pavel Urban
Foto: Tomáš Martínek




SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Je libo balet, hit muzikál nebo koncertní show?
Děti Ráje oslavily 100. představení
Děti Ráje: Účinná romantika plná hitů